Sklepy za domem Hlinky 62

Mapka sklepů za domem č. 62 včetně obou chodeb spojujících je se sklepy sousedních domů.

Ačkoliv patří dům č. 62 na ulici Hlinky v Brně mezi ty užší v uliční řadě, skrývá se také za ním rozsáhlý systém sklepů. Ten nejen, že zasahuje pod sousední pozemky, ale je i na obou stranách propojen se systémy sklepení východním i západním směrem, čímž dodává celému podzemí charakter komplikovaného labyrintu.

Sklep začíná dvojicí masivních betonových stěn, které tvoří protitlakovou zábranu pro případ exploze bomby v prostoru domu nebo bezprostředně před ním. Jde zřejmě o úpravu z doby 2. světové války, kdy sloužily prostory jako kryt, přesto, že sklep sám může být možná až o dvě století starší. Jako nouzové východy zde sloužily dvě chodby spojující sklep s podzemím sousedních domů. Vlevo je na fotce vidět branka, která brání přístupu do větší místnosti, spojené úzkou chodbičkou se sklepy domu č. 60.

Historie

Stejně jako ostatní domy ve východní části ulice Hlinky, byl prostor pod vinicemi na jižním úbočí Žlutého kopce zastavěn nejpozději na přelomu 18. a 19. století. Podle stáří okolních domů lze usuzovat, že vinařství obsluhující vinice na kopci nad sebou, má kořeny v 18. století, kdy zřejmě též vznikly první sklepy (protože jinak se víno uchovávat nedalo).

Není pochyb o tom, že podoba domu nad vstupem do sklepů se v průběhu staletí měnila. Jeho současná neobvyklá dispozice se skoseným průčelím vystupujícím z uliční čáry je pozůstatkem první úpravy vedení ulice, ke které došlo na začátku 20. století. Tehdy byl dům upraven podle předpokládaného budoucího směru ulice, jež se ovšem nakonec posunula k severu hned dvakrát. Při prvním posunu (mezi roky 1909 a 1919) byly zbourány hospodářské přístavky okolních domů a dům č. 62 přesně odpovídal novému směřování ulice. Druhý, původně neplánovaný, posun ve 20. létech 20. století ovšem způsobil, že i čerstvě zarovnaný dům nakonec z řady vyčnívá, protože ulice se rozvinula ještě severněji.

Samotné sklepy těmito úpravami zřejmě dotčeny nebyly a za období výraznějších změn tak můžeme nejspíš považovat až 2. světovou válku, kdy byla ve vstupní chodbě vybudována dvojice protitlakových stěn a podle tehdejšího nařízení o povinnosti mít z každého krytu únikový východ, byly také nejpozději za války proraženy dvě spojovací chodby do sklepů sousedních domů. Zejména v případě poměrně široké chodby stoupající mírně vzhůru ke sklepení za domem č. 64 lze však uvažovat i o starším původu, který mohl mít hodpodářský význam. Oba sklepy totiž bezpochyby sloužily ke skladování vína přinejmenším do ukončení pěstování vinné révy v důsledku nákazy révokazem na konci 19. století. Je možné, že vinařství působilo v domě až do 2. světové války, po které však patrně již nebylo využití sklepa pro skladování vína obnoveno a prostory kromě sporadického využití k ukládání majetku obyvatel z nájemního domu osiřely.

Pohled páteřní chodbou k jihu. Vlevo odbočuje chodbice do prostředního sálu, v pozdaí odbočka do jižního z trojice sálů a protitlaková stěna.

Prostřední z trojice sálů poněkud utrpěl nástřikem betonu na železné armovací sítě. Diskutabilní opatření sice prodloužilo životnost sklepů o několik století, na druhou stranu ale zničilo původní krásné cihlové zdivo.

Po staletí lákají podzemní labyrinty na Hlinkách pátrače všech věků, aby odhalili jejich tajemství.

Romantický pohled ze spojovací chodby ze sklepů za domem č. 64">sklepů za domem č. 64 do severního sálu, který jediný neutrpěl betonovým nástřikem. Snad proto, že je již dostatečně hluboko pod povrchem a tedy lépe chráněn proti vlivům povětrnosti.

Popis

Sklepy jsou tvořeny na sebe kolmo navazujícími rovnými chodbami a sály o šířce okolo 5 m, se stěnami vyzděnými z cihel a zaklenutými valenou klenbou. Místy je v nižších partiích zdiva využit i kámen pocházející buď ze samotné ražby nebo patrně z lomu na protějším břehu Svratky v místě dnešní Kamenné kolonie. Část sklepů je druhotně vyztužena stříkaným železobetonem. Podlaha je tvořena udusanou zeminou.

Mimo poměrně logickou strukturu, tvořenou hlavní chodbou se třemi kolmo doprava odbočujícími sály, zůstávají stále nevysvětleny dvě poměrně neobvyklé, až záhadné skutečnosti:

1. V prvé řadě není směr páteřní chodby rovnoběžný se současnými hranicemi pozemků a chodba i sály tak vybíhají pod pozemky sousední. Zde by snad bylo možné uvažovat o souvislosti s úpravou trasování ulice, neboť počáteční směr chodby je kolmý k průčelí domu, že odpovídalo historicky směru ulice. Nesoulad s bočními stěnami domua hranicemi pozemku za ním je však nápadný a zdánlivě bezdůvodný.
2. Druhá a podstatně podivnější záhada souvisí se samotným trasováním páteřní chodby, která se po cca 35 m od vchodu do sklepa nápadně zatáčí vlevo a odklání se k západu v úhlu až 45°. K tak podivnému trasování neexistuje žádný zjevný důvod a je o to podivnější, že takřka stejně zatáčí i chodba za sousedním domem č. 64, zatímco sklepy okolních domů se k podobné deviaci neuchylují. Neobstojí tak teorie o tvrdší hornině, která si vynutila změnu směru ražby ani snaha o propojení se sousedními sklepy (které bylo zrealizováno jinak), obě chodby navíc nesmyslně zasahují pod sousední pozemky a ze sklepa za domem č. 62 ani nevede k povrchu žádný kouřovod nebo větrací komín. Máte-li zajímavou teorii o tom, proč obě chodby tak zvláštěn zahýbají, neváhejte nám ji napsat do komentáře.

Za povšimnutí stojí bezesporu též dodatečně proražené chodby do sklepů za domem č. 64, která je poměrně široká > 2 m a solidně vyzděná z cihel a do sklepů za domem č. 60, která byla zjevně vybudována dodatečně za války, nicméně velmi dobře navazuje na sklepení sousedního domu (nabízí se hypotéza, že stavitelé v 18. století o sousedních sklepech moc dobře věděli a ražbu prováděli tak, aby nenarušili stabilitu sousedních prostor). V poválečném období byl rovněž nejjižnější z trojice odbočujících sálů oddělen od zbytku sklepení ocelovou brankou, která zajišťuje dodnes, že sklepy nejsou mezi sousedními domy průchozí.

Ze severního sálu vede k povrchu větrací komínek a je také vybaven typickou nikou pro odkládání lampy z dob, kdy elektřina sloužila jen k pohybu žabích stehýnek.

V podzemních labyrintech pod Brnem můžete narazit na leckoho. Tak třeba na odvážnou školačku (už ale chvíli po maturitě)…

…nebo na celou skupinu průzkumníků Druhého Brna.

A pak se to stane. Chodba začíná nepochopitelně zatáčet k severu. Co se tady jenom děje?

To se možná nikdy nedozvíme. Když jsme totiž v nejlepším, zastihuje nás téměř 50 m od ulice Hlinky nemilosrdná čelba.